1Z – Tři oříšky pro Popelku


  • 29.04.2021
  • Kategorie: ZENY - A
  • Tag: František Votruba

Často jsem psal své příspěvky kolem volejbalové soutěže žen zeširoka a mnohdy do nich zamíchal své pohledy na klub, soupeře, celou soutěž, svaz, a tak nějak celkově na to naše pozemské soužití. Pohlédnu-li s trochou naduté pýchy na své zpravodajské dílo zpětně, musím bohužel konstatovat, že je to jedna velká zoufalost, protože jsem se mnohdy ani nesnažil zamaskovat své hlincovecké fanouškovské srdce. Hrdý na značku sousední obce a na každého, kdo se přičinil a pomohl ten Mercedes mládežnického volejbalu (opět jsem se neudržel) nablýskat. Další článek, nebude k mému překvapení až tolik o volejbalových kláních, ale o zoufalých činech rodících se většinou v zoufalé době.  Dost možná to bude i článek poslední. Tak to zkrátka chodí, každé srdce jednou dobije, všeho dočasu. Slovy klasika, neplačte, sami jste si to zavinili.

Pravděpodobně se k vám v těchto dnech ze všech směrů dostávají různé informace a prohláení a není vám úplně jasné, co se kolem Hlincovky děje. Udělám to, co vždy, přidám svůj pohled na věc, přesněji pokusím se. Čerpal jsem z rozhovorů se všemi zainteresovanými hlincoveckými aktéry, takže ano, jsou to informace zprostředkované.

Na Hlincovce se poslední dobou (v řádech měsíců až desítek měsíců) vytvořily a sílily dva rozdílné názorové proudy. Aby bylo jasno, o volejbalu se vášnivě a plamenně diskutovalo od nepaměti prakticky po každém těžkém dni a bylo to tak správně, byl to ten správný motor, který hnal Hlincovku vpřed. Jak trénovat, kde trénovat, kdy trénovat, koho přeřadit kam a proč, co kde vyhrát a proč, jakou soutěž preferovat a proč. A jak už to tak v demokracii bývá, občas musel někdo (jedno zda trenér, hráč nebo neadekvátně motivovaný rodič) skousnout i hořkou pilulku, protože jeho názor, představa či ambice zkrátka neobstál/a. Kdo měl pocit, že zobe příliš často (zatím není třeba větřit, teď se nebavíme o dopingu, ten byl na Hlincovce podávám v jiné formě 😊), s klubem se rozešel. Jeden by řekl, že je to úplně normální věc.

Onen rozdílný názorový proud se týká něčeho zcela jiného. Lapidárně řečeno, aktuálně v klubu panuje neshoda ohledně hospodaření. Ono se vlastně, díky neustálé expanzi klubu, ani není čemu divit, že zaběhnutý scénář přestal býti pro všechny vyhovujícím.

Přibližme si personálně oba názorové proudy. Nemá smysl jmenovat všechny. Budu přísný, laťku pro zelenáče nastavím vysoko, řekněme, že nebudu jmenovat nikoho, kdo s klubem není alespoň 15 let. Zdá se vám to jako dostatečné síto pro oddělení náplavy? Mně rozhodně ano.

Levý proud/křídlo/frakce: všichni trenéři volejbalového oddílu, jmenovitě s filtrem

  • Radim – otec zakladatel, pan učitel, blázen zcela oddaný volejbalu, dětmi! milovaný – zapomněl jsem na něco?
  • Jirka – juniorský reprezentant (věděli jste to?), trenér a dlouholetý předseda volejbalového oddílu
  • Jirka – trenér z řad rodičů (jedna dcera talentovaná – aktuálně 27. v beachovém žebříčku, druhá dcera ještě talentovanější)

Pravý proud/křídlo/frakce: jmenovitě bez filtru

  • Honza – otec zakladatel – místopředseda SK Hlincovka, sdružení zájmového sportu a nohejbalu jehož součástí je od roku 2000 i volejbalový oddíl

Ke shodě křídel nedocházelo, jak tedy dál? Levý proud přišel s představou, že s výhledem do budoucna bude nejlepší, když postupně dojde k úplnému osamostatnění volejbalového oddílu od SK Hlincovka, tedy založením klubu nového, získáním pro něj zázemí, převodem hráček, převodem soutěží a vypořádáním se s mateřským SK. Měla proběhnout valná hromada sdružení s volbou nového výboru, kterému končilo funkční období, kde chtěl levý proud svůj záměr prezentovat a od členské základny získat potřebný mandát.  Z mého pohledu plán otevřený, transparentní a vzhledem k poměru volejbalových a nohejbalových členů sdružení plán prakticky s jistotou proveditelný.

Nový klub vzniknul, svaz byl s jeho záměry seznámen a zázemí se podařilo domluvit se zastupitelstvem Rudolfova, tedy v místě naší „domovské“ haly se všemi výhodami, které z toho plynou. S myšlenkou odchodu na Rudolfov se v minulosti již několikrát koketovalo. Musím se přiznat, že když jsem se tuto představu dozvěděl poprvé, zalitoval jsem, že všichni přijdeme o značku, která se nám zaryla hluboko pod kůži, ale smysl přesun do nezávislého oddílu po všech stránkách dával. Ne vždy se lidé domluví, opět nic nového pod sluncem. Věc se zdála býti předjednaná.

V tuto chvíli do příběhu vstupuje pandemie, která nedovolila fyzické konání valné hromady a o rozhodovacím způsobu per rollam nikdo neuvažoval. Valná hromada jednoduše proběhne, až to půjde. To se zpětně ukázalo jako kardinální chyba levého křídla, neboť tím vypršel mandát výboru SK a dle stanov tak přešlo řízení klubu na místopředsedu klubu, tedy křídlo pravé.

Pravé křídlo při jednáních zaujalo navenek spíše pasivní až rezignovaný postoj ( na což mělo pochopitelně svaté právo ), nechalo protistranu konat a předvedlo protitah. O co méně transparentní o to více dechberoucí a nečekaný. V rámci „zachování volejbalu na Hlincovce“ si zajistilo podpisy od dvou členů stávajícího výboru SK Hlincovka a bez jediné konzultace s jakýmkoli volejbalistou na Hlincovce, natož členy volejbalového výboru obratem postoupilo licenci na první ligu žen volejbalovému klubu Škola volejbalu České Budějovice. Za jakých podmínek se tak stalo odmítá pravé křídlo sdělit. Na schůzce s hráčkami nedokázalo pravé křídlo své kroky ani věrohodně vysvětlit.

V květnu si kluby, vlastnící příslušné licence, přihlašují na svazu soutěže. Valná hromada spolku je naplánovaná na červen. Ze strany vedení SK Hlincovka je to vůči ženám taková malá reminiscence na Mnichov, či vyvedení extraligové hokejové licence do Hradce Králové za pomoci černých duší občanského sdružení, mylně v médiích prezentovaná jako spor o pivo. Kdo by to byl čekal, že po osmi letech budeme mít v Budějcích další podobnou kauzu.

Každý rozvod je bolestivý a z jedné strany otce zakladatele chápu. Možná to cítil tak, že zůstal sám a že se blíží doba, kdy může ztratit nad svým dílem kontrolu. A možná se i cítil ohrožen, protože na valné hromadě by klidně mohl a stále může padnout pozměňovací návrh, že volejbalový oddíl odejde bez náhrad, nebo že se zhasne úplně, zruší se škodolibě i nohejbalisti a že existující majetek se třeba někomu daruje nebo rozdělí rovným dílem na všechny členy klubu nebo proleje hrdlem. Ano takovou moc má valná hromada a většinový názor jejich právoplatných voličů. Kdyby všichni smýšleli podle stejného vzorce pravoproudařů, tak se tady v souladu se stanovami pomlátíme klacky, bořit není těžké. Demokracie se ale není třeba obávat, tu je potřeba budovat. Ona i osvícená monarchie má své kouzlo, třeba takový Bhútán je toho jasným důkazem, chlápek to tam vede dobře, ale jeho vnuk už třeba takové terno nebude.

Negativní emoce z obou stran chápu. Určitě šla všechna elektronická prohlášení formulovat taktněji a určitě dostává jméno Hlincovky šrám. Uříznutí ručičky vlastního dítěte před jeho předáním do opatrovnictví druhému z rodičů, té ručičky, která tak hezky kreslila, pro to pochopení nemám a ani mít nemohu. Jak smýšlejí lidé, kteří se pod to podepsali nevím, protože je neznám, jednoho jsem na zápasech občas viděl, druhého ani jednou. Nedávno šla v televizi pohádka Císařův Pekař, kde komoří Lang nechává císaři podepsat takovou malou abdikačku ... ale já tady čtu Čechy, Morava a Slezsko – nu možná bych si vsadil či dovolil malou spekulaci, že to i na Hlincovce proběhlo podobně. 😊 Stihne se do červnové valné hromady uříznout třeba nožička? Několik hodnotných licencí ještě Hlincovka vlastní.

Málem bych zapomněl na další nádhernou pohádku slibovanou v nadpise článku. Kromě dýky v zádech pro každou z hlincoveckých žen ( co na tom, že je jich jen hrstka ), se tak od nás z kopce dolů kutálejí směrem k soutoku Malše s Vltavou ještě tři oříšky pro Popelku. Vlastně nejen pro něj, kutálejí se pro nás všechny.

Oříšek první – Je takové získání licence skutečně právně v pořádku?

Oříšek druhý – Jakou roli nabídneš hráčkám, které tuto soutěž dlouhodobě hrály, nabídneš-li ji vůbec, bude-li některá z nich chtít?

Oříšek třetí – Je takové jednání etické? Jak je získání zapáchající licence slučitelné s hodnotami, které uvádí Tvůj krásný a navoněný web? Víš, že během dobývání první ligy přes kraj a ligu druhou při nevalné podpoře svého vlastního klubu platily ženy z Hlincovky roční členský příspěvek 6000 Kč? A jak na to soupeřky s údivem pohlížely, když se občas zavedla řeč na podobné téma? Jak šly s vášní a z lásky k Tvému sportu neohroženě za svým cílem, kterého dosáhly? Tak takovou licenci teď, milej zlatej máš. Jestli jsi to nevěděl, tak teď už to víš. Nechceš jí těm holkám vrátit? Nebo alespoň prodat? 😉 Rád přispěju.

A co na to svaz a jeden každý z nás?  Je vše OK?  Na těchto základech tu budeme stavět, znovu obrozovat a na další funkce kandidovat? Pro mne je získaná plná moc k manipulací s licencí pouhý usmolený špinavý cár papíru.

Volejbalu zdar.