1Z – realita 2020


  • 19.01.2020
  • Kategorie: ZENY - A
  • Tag: František Votruba

První čtyři zápasy v novém roce (0:3 a 2:3 minulý týden v Havlíčkově Brodě a 0:3 a 1:3 tento víkend doma s Hronovem) nám ukázaly smutnou realitu. V prvoligové soutěži pomalu, zato však jistě, přestáváme být soupeřům důstojným protivníkem. Hronovští se na dalekou cestu vydali jen v sedmi lidech. Bez libera a pouze s jedním důrazným smečařem celkem v poklidu a bez nervů, na které jsme jim ještě vloni uměli pěkně zadrnkat, dokráčeli k pohodovým výhrám. Pouze sobotní odhodlané vzepětí a bojovné první dva sety snesly nějaké měřítko. Bohužel kvůli pokažené koncovce v setu prvním to v zápase na zisk alespoň jednoho bodu nestačilo.

Pocitově nám stále nenarůstá počet příjmů za „1“ a z toho, co vyjde, nemáme úplně vypilován útok středem. Na náhodné míče reagujeme pozdě, nejvíc nám škodí míč zadarmo, který v lepším případě vrátíme galantně zpět, v horším nevrátíme vůbec. V koncovkách kazíme servis. V sobotu jsme nadužívali bezblok a ve čtvrtém setu (v pátek už ve třetím) to v hlavách zabalili. Dobré věci, které jsme předvedli – ojedinělé povedené servisy (šňůru ukázala pouze Míša), nádherné smeče z kůlů v podání Hušíka a Míši, reflexivní zákroky Danky a Kikiny vzadu, milimetrové bagry libera a téměř stoprocentní Kosík při střídání – zkrátka nepřevážily nad těmi horšími a zůstaly tak pouze jako osamocené fragmenty zápasu.

Během dvou hracích týdnů jsme z jednobodového „náskoku“ na posledního zahučeli na barážové dno s mankem sedmi bodů. Ještě před koncem roku jsme si tento katastrofický scénář neuměli, nebo spíše nechtěli představit. Problémem není až tak narůstající bodová ztráta, jako skutečnost, že náš vynuceně omlazený tým nedokážeme v řádech měsíců posunout herně vpřed. 

Vzhledem k baráži, která se při rozložení aktuálních prvoligových sil zdá býti více než jistá, jsou okamžité změny, která by ke kýženému hernímu posunu vedly, nevyhnutelné. Vlastně je dobře, že už nyní máme ověřeno, že tudy cesta nevede. Ještě je čas.