1Z - Kroky do neznáma a Jágr v sukni


  • 23.10.2018
  • Kategorie: ZENY - A
  • Tag: František Votruba

Letošní sezóna je zkrátka jiná, nebál bych se příměru přelomová. K vidění je spousta zajímavostí, jak na hřišti, tak mimo něj.

Mírně odbočím. Již pár let trousím po okolí svá „moudra", že Hlincovka je mladý klub, který, aby dospěl, musí naplno podporovat i kategorii navazující na juniorskou. Proti konceptu mládežnického oddílu nelze nic namítnout v případě, máte-li nastaven jako jeden z vašich cílů (záměrně se nezmiňuji o těch ušlechtilejších) úspěch v žákovských kategoriích. Chcete-li ovšem uspět i v kategoriích navazujících, sami si absencí kategorie dospělé stavíte do své cesty překážku v podobě zájmu „velkoklubů“ o vaše „rodinné stříbro“. Je pochopitelně otázka, zda Hlincovka může oproti „velkoklubu“ nabídnout byť jen srovnatelné podmínky pro rozvoj mimořádného talentu a bude to bezesporu vždy citlivé a individuální téma. Na stranu druhou, kvalitní seniorská soutěž je minimálně pádný argument při jejím řešení. Jedním z cílů barevného volejbalu je přece ukázat prckům zblízka ty velké holky, co večer nastoupí na palubovku a umí dát opravdu hooodně velkou ránu. Též máme naše „velké holky“, co jsou k vidění v naší mateřské tělocvičně. Je to fajn a má to směrem k výchově mládeže značnou hodnotu. Po prázdninové návštěvě Stropnice jsem nabyl přesvědčení, že ten finální přerod Hlincovky již nastává.

Zpět ke slibovaným zajímavostem. Například na PFce v sobotu čítalo naše družstvo 13 „žen“. Jasně, kadetky i juniorky měly volno, ale i tak – nevídaný pohled to byl. A dostaly se i do hry, sám jsem letos napočítal čtyři mladé hráčky (možná mi i další utekla J), které nakoukly do nové soutěže, jak úspěšně je zatím nepodstatné.

Neodpustím si ale jednu adresnost. Velký dojem na mne dělá Áďa Jírovcová, která si dle mého skromného názoru celkem vážně říká o místo v základu. Dokonce ji podezřívám, že má ze hry i radost, navíc neskrývanou, ročník 2002 – hm, klobouček dolů.

Největší zážitek z haly Na Sádkách mám ale z Vendy a Nikoly, které v herních pauzách zcela přirozeně mentorovaly mladé hráčky. Takoví dva Jardové Jágrové v ženské podobě, abych dostál obratu z názvu článku. Pevně doufám, že předávaly své zkušenosti, že neřešily módu, z tribuny nešlo moc dobře odezírat.

To je, myslím, správná cesta - dávat holkám, když to jde, značnou příležitost v méně důležitých zápasech. V první fázi soutěže ještě dva takové budou a byť malá, tak stále existuje i šance, že to mohou být i všechny zápasy fáze druhé. Podrobněji to probereme příště.