1Z - Mládí vpřed


  • 26.09.2020
  • Kategorie: ZENY - A
  • Tag: František Votruba

Jihočeské derby odstartovalo na sklonku září naši další sezónu v první lize žen, světe div se, v pořadí již pátou. Tím jsme jen tak mimochodem právě pokořili další náš milník, první liga se pro hlincovecké ženy stává soutěží, kterou ve své historii hrají nejdéle. Druhá liga se tu hrála „jen“ čtyři roky. To je v součtu už pěkná porce let a myslím, že i pádná odpověď na počáteční nedůvěru klubu v perzistenci projektu „ŽENY-A“.

Tak jako vloni a předloni, opět jsme omladili, letos ovšem brutálně. O víkendu jsem zaregistroval čtyři premiéry, své první zápasy v 1Z si odbyly Peťa Koudelková (2004!), Míša Candrová (2003) a Kačka Čapková (2004!). Holky, ať se vám daří a starty přibývají. Jste-li bystří čtenáři a ptáte-li se kdože byl ten čtvrtý, pak odpovědí je hala Oskara Nedbala, kde ženy dosud žádné soutěžní utkání nehrály. Je nová, pěkná, má vysoký strop, ale nic jí přát nebudu.

V pátek holky nastoupily v očekávané sestavě (Míša, Kosík a Hušík vpředu, Aduš s Pájou blok, Vendy náhra + Kikina na úklid podlahy). Očekával jsem útočnou smršť. Přišla hned v první rozehře, kdy Míša po slušné náhře hřebíkem otevřela skóre. Bohužel, útočná smršť odešla ještě rychleji, než přišla, a už se nikdy nevrátila. Snad s výjimkou Fíka všechny kupily velké množství chyb, parametry snesl pouze náš servis. Oslabený soupeř na tom byl prakticky stejně, ale přetahovanou rozhodlo jeho větší nasazení a lepší hra v poli. Bereme bod za prohru 2:3. Někdy se zkrátka utkání nepovede.

S nadějí, že těžko bude hůře než v pátek, jsme o den později nastoupili na palubovku Lokády, s jednou změnou v sestavě, kdy od začátku na bloku nastoupilo Fíkové duo. První dva sety ukázaly, jak by mohl náš herní projev vypadat, bude-li pohoda a hlava nahoře. Zbytek zápasu se ovšem nesl v pátečním duchu. Asi bych si nelámal hlavu tím, že jsme se v útoku moc nepotkávali s míčem, ale mám obavu o náš příjem, těch pokažených a chybně puštěných míčů bylo v sobotu zkrátka mnoho a též náš pohyb v poli je takový zabržděný až mdlý. Mrzí mne to o to více, že jsme tam měli dvě tři rozehry, kde jsme dokázali jet na plný plyn. Též je pravda, že nás ve třetím setu kolem stavu 16:16 trochu rozhodila Hušíkova bolístka a soupeř odskočil. Máme zkrátka mladý tým, který se musí ohrát a zvyknout si na tlak. Tak jako v pátek, nakonec v pátém setu zaslouženě vyhrál ten celkově lepší tým.

Z premiantek se mi asi nejvíce líbila Kačka, která se své příležitosti chopila nebojácně a s velkým elánem, ale to ostatně sedí i na Peťu s Fíčkem, které toho ovšem odehrály podstatně více, čímž mi zákonitě trochu splynuly s davem.

Vrátím-li se na začátek, na letošní soupisce máme stále čtyři odchovankyně, které mají na svědomí postup z druhé ligy, (jedna z nich dokonce pamatuje postup z kraje), a které obstály se ctí i v lize první. Všechny zdobila a zdobí kromě míčových dovedností i nezměrná bojovnost a nasazení. To byly atributy Hlincovce vždy vlastní, které nám zajistily respekt soupeřů, a které nás posunuly tam, kde nyní jsme.

Pojďme tam společně to srdce vrátit, hned příští týden máme další příležitost na horké střešovické půdě.